Stránka 1 z 7  > >>

26.03.2022
Horizont věží
fotografie
05.11.2021
Začít vidět
Kapitola III: VOYEUR XXI
fotografie
15.10.2021
Začít vidět
Kapitola II: PALÁC VIDĚNÍ
fotografie
24.09.2021
Začít vidět
Kapitola I: NO UNREAL THING EXISTS
fotografie
15.08.2021
Hospodin uvádí Esraj
fotografie
25.03.2021
Just Another Queen
fotografie
03.12.2020
Přetížení
fotografie
25.09.2020
Dobrý den, 2020
fotografie
29.08.2020
Ztracené město
fotografie
18.06.2020
Abstraktní fotografie 0.2
fotografie
20.01.2020
Krehkosť bytia
fotografie
05.12.2019
I Don't Think I Can Be Anyone Now
fotografie
 
 
David Střeleček: Horizont věží
vernisáž 26. 3. 2022, 18:30
výstava 26. 3. –⁠ 31. 4. 2022
Otevírací doba: nonstop
kurátorka: Nela Klajbanová

Krajinou prorůstá síť anorganických a biotických tkání. Postavy leží v kompotu z bobulí a prostor naplňuje hypnotické chvění. Horizont zdobí trny věží, které sosají nektar z vyzrálých plodů...pohled do pulzující krajiny skrze uzly karbonových trubic.

David Střeleček (1994) je umělec a designér, absolvoval Ateliér sochařství na pražské UMPRUM. Ve své tvorbě se věnuje především objektům a instalacím. Jeho nejčastěji artikulovaná témata jsou navracení člověka k přírodě, příroda jako koncept, hranice mezi kulturním/přírodním a živým/neživým. Zkoumání těchto témat je součástí tvůrčího procesu, ve kterém se snaží o nahlédnutí do sítě lidsko-nelidských vztahů. Tento přístup záměrně zrcadlí i ve své hudební produkci, kterou vydává pod jménem Eva01. Je jedním z členů kolektivu BCAA system.

Výstava je součástí programu festivalu PAF Spring Olomouc 2022
----------------------------------------
A network of inorganic and biotic tissues grows through the landscape. Figures lie in a berry compote and the space is filled with hypnotic vibrations. The horizon is decorated with thorns of towers sucking nectar from ripe fruits… presenting a view into the vibrant landscape through the knots of carbon tubes. Curated by Nela Klajbanová.

David Střeleček (1994) is an artist and designer. He, who graduated from the Studio of Sculpture at UMPRUM in Prague. His work focuses mainly on objects and installations. The most pronounced themes include the return of man to nature, nature as a concept, the boundaries between cultural/natural and animate/inanimate. Exploration of these topics forms a part of a creative process in which he seeks to gain insight into the network of human-inhuman relations. He deliberately reflects this approach in his music production, published under the name Eva01. He is a member of the BCAA system collective.

The exhibition is part of the PAF Spring Olomouc 2022 festival program.
----------------------------------------
Našimi partnery jsou / partners:
PAF, Ministerstvo kultury, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj, Ineral, jlbjlt, Artmap, Kožené věcičky
 
 
 
Apocalyptic Screensavers
19. 12. 2021 – 31. 1. 2022

Sean Capone, Justin Wood, LoVid, Yoshi Sodeoka

Na přelomu roku 2021 a 2022 ve Vitríně Deniska prezentujeme audiovizuální díla z výstavy Apocalyptic Screensavers, která proběhla v newyorské galerii 5-50 gallery v roce 2020, kdy byla předčasně uzavřena kvůli covidu. Výstava navazuje na problematiku uměleckých spořičů obrazovek a jejich prezentování v uměleckých institucích, rozvíjenou ve spolupráci s festivalem PAF a ScreenSaverGallery. Výsledkem jsou aktuální “archivní” výstavy v Galerii XY v Olomouci (Screensaver as a Unique and Shocking Artform, do 31. 1. 2022) a online galerii ScreenSaverGallery (The Limits of ScreenSavers_A SCRAVER AS A UNIQUE AND SHOCKING ART FORM, do 15. 2. 2022), připravovaná publikace The Art of Screensaver (PAF & Favu, 2020-2) a stejnojmenné mezinárodní symposium, které proběhne na festivalu PAF Olomouc v roce 2022.

***

Apocalyptic Screensavers
5-50 gallery, 5-50 51st Ave., Long Island City, NY 11101
vernisáž: 14. února, 18:00–20:00
výstava: 14. února – 15. března 2020

Umělec Justin Wood a 5-50 gallery mě pozvali, abych se zúčastnil skupinové výstavy videoartu. Má role se nakonec rozšířila na roli spolukurátora, autora konceptu výstavy a doprovodného textu. Ve výsledku výstava zahrnovala nejen videa, tak i tištěné práce ode mně, Justina, Yoshiho Sodeoky a uměleckého dua LoVid.

Výstava Apocalyptic Screensavers probíhala od 14. února do 15. března 2020. Plánovaná dernisáž byla zrušena kvůli karanténě, která byla důsledkem covidové krize.

Název Apocalyptic Screensavers je hravým riffem na slavnou frázi, již vymyslel umělecký kritik Harold Rosenberg ve své eseji z roku 1952 „The American Action Painters“. Použil v ní totiž posměšný přídomek „apokalyptická tapeta“ k popisu děl, která byla natolik abstraktní, že sloužila jen jako dekorace… a byla tudíž bez významu. Pojem „tapeta“ byl vpravdě dlouhou dobu v kontextu uměleckých děl považován za urážku, a je jedním z bodů sporu v dlouhotrvající debatě mezi „uměním“ a „designem“ v otázkách řemesla, dekorativnosti a vysokého versus nízkého. V současnosti toto pnutí slouží jako zásadní zdroj inspirace i tvůrčí argument pro mnoho aktivních umělců.

Jsou to zejména tvůrci z oblasti médií a digitálního umění, kdo se s tímto napětím potýkají nejčastěji; jejich každodenní práce je stále více závislá na designu a technologii. Fenomén „spořiče obrazovky“ stolního počítače – jakéhosi druhu algoritmické tapety pro digitální obrazovku, funkce kdysi účelné, ovšem nyní zastaralé – v tomto kontextu používám jako oslavu dekorativnosti, až nestydatě čisté radosti z malířského procesu, oslavu fantasmagorických a hypnotických atmosfér prostředí založených na obrazovkách, která nyní obýváme.


Stejně jako akční malíři, i umělci na této výstavě odkrývají jedinečné způsoby práce s výraznými, formálními a často náhodnými vlastnostmi svého média: videosignálem, speciálními efekty, motion grafikou, tokem elektronických informací. Jejich díla doslova prýští, stejně jako spořič obrazovky, bez začátku a konce, vzdorují filmovým tropům narativního času a prostoru, vzpírají se vizuálnímu propojení s realitou. Autonomně generují svou vlastní sílu, budují vlastní formy a významy – postprodukční efekt, kterému nic nepředchází. Když se ale posuneme za hranice pouhého použití povrchních dekorativních efektů, je divákovi umožněno nahlédnout do výpočetních energií, které nám umožňují vizualizovat rytmy a hluboké vzorce přírody a biologie a lidského vědomí, ba dotknout se synestetické „vizuální hudby” Kandinského, duchovního průvodu „světa forem”, jak jej popsal Mondrian, nebo čistě chromatických „vzorců pro všechny vířící síly”, které poháněly Paula Kleeho.

Možná nám, řečeno s větší pokorou, spořiče obrazovky umožňují jednoduše nahlédnout do dřímajícího vnitřního života neživých předmětů a strojů, které nyní fungují jako naši stálí služebníci, společníci a portály do velkého světa – poukazují na možnost toho, že spotřebiče a totemy v našich životech oplývají umělou inteligencí, animistickou povahou a osobností.

— Sean Capone




Našimi partnery jsou:
Ministerstvo kultury, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj, PAF, SSG, Galerie XY, Ineral, jlbjlt, Artmap, Kožené věcičky



 
 
 
Kapitola III:
Alena Kolesnikova
Voyeur XXI

vernisáž: 5. 11. 2021, 18:00
prezentace Náhled do moderního voyeurismu: 5. 11. 2021, 19:00
výstava: 6. 11. – 27. 11. 2021
Vitrína Deniska
Denisova 5, Olomouc
www.vitrinadeniska.cz
 

Prostřednictvím díla Voyeur XXI reflektuje původem ukrajinská umělkyně Alena Kolesnikova skutečnost, že doba, ve které jsme se ocitli, je vesměs dobou vizuální. Jsme neustále vybízeni dívat se a poznávat okolní svět především v jeho vizuální podobě. Alena si na této situaci všímá určitého voyeristického aspektu. Možnost sledování a pozorování lidí, míst a událostí v anonymním bezpečí virtuálního prostoru v nás probouzí zvědavost a touhu dívat se, aniž bychom přitom byli sami viděni. Dílo, které odkazuje také k dalšímu projektu s voyeuristickou tématikou – Jennicam (1996–2003) americké umělkyně Jennifer Kaye Ringley, nás tak vybízí k „nahlédnutí“ do fenoménu voyeurismu v současnosti a ke kontemplaci pojmů intimity, mezilidských vztahů a jejich budoucnosti v době ovlivněné moderními technologiemi.

Alena Kolesnikova (*1997) je studentka Centra audiovizuálních studií na Filmové a televizní fakultě múzických umění v Praze. Má za sebou výstavy v domácích galeriích (GAMPA, Fotograf Gallery), ale také účast na zahraničním festivalu Video Arte Faenza v Bogotě. Ve své volné tvorbě se zabývá především otázkami vizuality, intimity, propojení, ale také odpojení jedince od společnosti, a konečně vlivem médií na fungování člověka a jeho způsoby přemýšlení.

 

Výstava je součástí cyklu výstav připraveného studenty Teorie interaktivních médií v Brně
Začít vidět: výstava o třech kapitolách
Vitrína Deniska
24. 9. 2021 – 27. 11. 2021
vystavující umělci: Lea Petříková (CZ), Rhonda Holberton (US), Alena Kolesnikova (UA/CZ)
kurátoři: Svatava Doubková, Ondřej Staněk, Robert Spurný, Luisa Pavlíková

„Ne dívat se, ale začít znovu vidět.“

Série tří výstav, které budou v prostoru Vitrína Deniska realizovány na podzim roku 2021, představují umělkyně Rhondu Holberton, Leu Petříkovou a Alenu Kolesnikovou, jejichž výstavní projekce jsou protkány tématem vidění. Koncepce výstavy odkazuje k dominantnímu postavení vizuálního konzumerismu a k všudypřítomné potřebě vidět a být viděn. Zrakové působení utváří zkušenost, jež však může být často manipulovatelná a význam individuálního prožitku, vlastního vnímání a způsobu vidění se tak stává nespolehlivým. Výstava Začít vidět poskytuje revizi způsobu vidění, která se odehrává na pomezí fyzického a virtuálního prostoru a prostřednictvím tří zcela odlišných rovin nabízí vhled do prací tří autorek. Rhonda Holberton (US) zprostředkovává způsob vidění sémantickým gestem, jež protíná oba prostory a utváří komunikační kanál, jehož prostřednictvím předává kódovanou informaci. Lea Petříková (CZ) představuje osobní, velmi niternou rozvahu o hledání vidění neviděného, způsob, jakým se učíme a začínáme opětovně vidět. Její Palác vidění reflektuje osobní zkušenost oscilující na hranici zachytitelného. Alena Kolesnikova (UA/CZ) v díle Voyaer XXI. k viděnému přistupuje zcela zřejmou drzou voyaerskou formou, která naopak akcentuje vidění viděného. Nazírá na situace, jež jsou nám bytostně známy, využívá však odlišnou perspektivu, při níž pozorujeme druhé v jejich osobním prostoru.

---------
Našimi partnery jsou:
MUNI, PAF, Ministerstvo kultury, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj, Ineral, jlbjlt, Artmap, Kožené věcičky

 
 


Začít vidět
Kapitola II: PALÁC VIDĚNÍ
Lea Petříková
 
Skrze mysteriózní audiovizuální dílo Ley Petříkové sledujeme intimní výpověď o individuální lidské zkušenosti. Výpověď rozpracovává  problematiku vidění obecně, které se Lea v nedávné době navrátila, a otevírá hlubší mystické otázky spojené se spiritualitou a vnímáním reality okolo nás jako takové. Zabývá se přenosem a zachycením viděného, respektive neviditelného intimního zážitku, jeho neuchopitelností, a klade zneklidňující otázku, zda můžeme viděné skutečně pochopit.

Je mytický „Palác opravdového vidění“ dosažitelný?

Lea Petříková (*1992) je vizuální umělkyně, filmařka a také teoretička, pracující především s pohyblivým obrazem. V roce 2016 získala magisterský titul v Centru audiovizuálních studií na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a v roce 2018 také na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 2017 je doktorandkou na FAMU. Letos na podzim získala Cenu Josefa Hlávky, udělovanou studentům, kteří prokázali výjimečné schopnosti a tvůrčí myšlení ve svém oboru. O rok dříve pak Lea získala Jacque Derrida Prize, ryze vědecké ocenění,  které uděluje francouzské velvyslanectví talentovaným vědcům do 33 let. Za sebou má několik samostatných a řadu skupinových výstav. Své filmy prezentovala jak v České republice, např. na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava, tak na světových festivalech, např. Athens Digital Arts Festival nebo Alchemy Film and Moving Images Festival ve Skotsku.

Výstava je součástí cyklu výstav připraveného studenty Teorie interaktivních médií v Brně
Začít vidět: výstava o třech kapitolách
Vitrína Deniska
24. 9. 2021 – 27. 11. 2021
vystavující umělci: Lea Petříková (CZ), Rhonda Holberton (US), Alena Kolesnikova (UA/CZ)
kurátoři: Svatava Doubková, Ondřej Staněk, Robert Spurný, Luisa Pavlíková

„Ne dívat se, ale začít znovu vidět.“

Série tří výstav, které budou v prostoru Vitrína Deniska realizovány na podzim roku 2021, představují umělkyně Rhondu Holberton, Leu Petříkovou a Alenu Kolesnikovou, jejichž výstavní projekce jsou protkány tématem vidění. Koncepce výstavy odkazuje k dominantnímu postavení vizuálního konzumerismu a k všudypřítomné potřebě vidět a být viděn. Zrakové působení utváří zkušenost, jež však může být často manipulovatelná a význam individuálního prožitku, vlastního vnímání a způsobu vidění se tak stává nespolehlivým. Výstava Začít vidět poskytuje revizi způsobu vidění, která se odehrává na pomezí fyzického a virtuálního prostoru a prostřednictvím tří zcela odlišných rovin nabízí vhled do prací tří autorek. Rhonda Holberton (US) zprostředkovává způsob vidění sémantickým gestem, jež protíná oba prostory a utváří komunikační kanál, jehož prostřednictvím předává kódovanou informaci. Lea Petříková (CZ) představuje osobní, velmi niternou rozvahu o hledání vidění neviděného, způsob, jakým se učíme a začínáme opětovně vidět. Její Palác vidění reflektuje osobní zkušenost oscilující na hranici zachytitelného. Alena Kolesnikova (UA/CZ) v díle Voyaer XXI. k viděnému přistupuje zcela zřejmou drzou voyaerskou formou, která naopak akcentuje vidění viděného. Nazírá na situace, jež jsou nám bytostně známy, využívá však odlišnou perspektivu, při níž pozorujeme druhé v jejich osobním prostoru.

---------
Našimi partnery jsou:
MUNI, PAF, Ministerstvo kultury, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj, Ineral, jlbjlt, Artmap, Kožené věcičky
 
 
Rhonda Holberton (US): NO UNREAL THING EXISTS
Vernisáž: 19:00, 24. 9. 2021
Výstava: 25. 9. – 13. 10. 2021
 
V současnosti máme čím dál tím větší potřebu být součástí digitálního prostoru, a přesto stále existovat v prostoru fyzickém. Způsob vidění a život, který žijeme, nám kolísá mezi biologickou a digitální realitou. V tomto případě vidět a žít znamená propojit tělesnost, materialitu, virtuální prostředí a jazyk jako základní prostředek lidské komunikace v jeden svět, který nám americká umělkyně Rhonda Holberton představuje odlitkem ruky v digitálním prostoru a sémantickým gestem.
Rhonda Holberton se ve své tvorbě zaměřuje především na multimediální instalace využívající interaktivní a digitální technologie a zároveň působí jako odborná asistentka pro digitální média na Státní univerzitě v San José. Její díla jsou součástí významných sbírek současného umění v San Franciscu a za sebou má nespočet kolektivních i sólových výstav.
Výstava je součástí cyklu výstav připraveného studenty Teorie interaktivních médií v Brně
Začít vidět: výstava o třech kapitolách
Vitrína Deniska
24. 9. 2021 – 27. 11. 2021
vystavující umělci: Lea Petříková (CZ), Rhonda Holberton (US), Alena Kolesnikova (UA/CZ)
kurátoři: Svatava Doubková, Ondřej Staněk, Robert Spurný, Luisa Pavlíková
Vernisáž proběhne v rámci programu knižního veletrhu LITR, který se koná od 24. do 26. září v Olomouci.
www.litrolomouc.cz
 

Výstava je součástí cyklu výstav připraveného studenty Teorie interaktivních médií v Brně
Začít vidět

„Ne dívat se, ale začít znovu vidět.“

Série tří výstav, které budou v prostoru Vitrína Deniska realizovány na podzim roku 2021, představují umělkyně Rhondu Holberton, Leu Petříkovou a Alenu Kolesnikovou, jejichž výstavní projekce jsou protkány tématem vidění. Koncepce výstavy odkazuje k dominantnímu postavení vizuálního konzumerismu a k všudypřítomné potřebě vidět a být viděn. Zrakové působení utváří zkušenost, jež však může být často manipulovatelná a význam individuálního prožitku, vlastního vnímání a způsobu vidění se tak stává nespolehlivým. Výstava Začít vidět poskytuje revizi způsobu vidění, která se odehrává na pomezí fyzického a virtuálního prostoru a prostřednictvím tří zcela odlišných rovin nabízí vhled do prací tří autorek. Rhonda Holberton (US) zprostředkovává způsob vidění sémantickým gestem, jež protíná oba prostory a utváří komunikační kanál, jehož prostřednictvím předává kódovanou informaci. Lea Petříková (CZ) představuje osobní, velmi niternou rozvahu o hledání vidění neviděného, způsob, jakým se učíme a začínáme opětovně vidět. Její Palác vidění reflektuje osobní zkušenost oscilující na hranici zachytitelného. Alena Kolesnikova (UA/CZ) v díle Voyaer XXI. k viděnému přistupuje zcela zřejmou drzou voyaerskou formou, která naopak akcentuje vidění viděného. Nazírá na situace, jež jsou nám bytostně známy, využívá však odlišnou perspektivu, při níž pozorujeme druhé v jejich osobním prostoru.

 

---------
Našimi partnery jsou:
MUNI, LITR, PAF, Ministerstvo kultury, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj, Ineral, jlbjlt, Artmap, Kožené věcičky
 
 
 
Ostrava Kamera Oko spojilo síly se spřátelenou olomouckou galerií Vitrína Deniska. V rámci OKO WARM-UP programu společně uvedou instalaci internetové platformy a fiktivního universa Televize Estráda.

Televize Estrada: Hospodin uvádí Esraj
Vitrína Deniska
Denisova 5, Olomouc
16. 8. – 15. 9. 2021
vernisáž: 15. 8. v 18:00
kurátorka: Nela Klajbanová
www.vitrinadeniska.cz & www.ostravakermaoko.com

Hospodin šestého dne stvořil člověka k obrazu svému. Sedmého dne odpočal a zanechal výtvory své v ohradě chaosu. Esráj, místo naturálních výjevů a obstojných mravů v mezikrajském analogovém vysílání.
Televize Estráda připravila pro Ostrava Kamera Oko instalaci do známé olomoucké výstavní vitríny, která se vztahuje k ústřednímu tématu festivalu RajParadise.

Televize Estráda je internetovou platformou, produkující audiovizuální obsah. Zároveň je však fiktivním universem obývaném loutkovými charaktery. Tyto postavy mají své vlastní profily na sociálních sítích, kde prezentují své postoje a příběhy. Postavy redaktorů televize jsou avatary reálných tvůrců. Všechny tyto charaktery společně pracují v Televizi Estráda, v jakési bizarní organizaci podobné kafkovskému zámku. Repertoár Televize Estráda čítá teologickou talkshow, performance, besedy, ale i fotbalovou ligu. Mezi témata jejich tvorby patří život na venkově, satira klasických filmových žánrů a zpravodajství.
---------
Našimi partnery jsou:
PAF, Ministerstvo kultury České republiky, Státní fond kinematografie, Statutární město Ostrava
Moravskoslezský kraj, Ineral, Statutární město Olomouc, jlbjlt, Artmap, Kožené věcičky